Poté, co bylo zjištěno, že více než polovina používaných ekologických tvrzení je vágních, nepodložených nebo obtížně ověřitelných, že vnitrostátní legislativa členských států není harmonizovaná a je značně roztříštěná, a že existují stovky různých označení udržitelnosti s velmi rozdílnou mírou transparentnosti, je cílem této směrnice poskytnout přísnější rámec pro environmentální tvrzení a stanovit určitá pravidla pro označování, přičemž zároveň dochází k harmonizaci pravidel v rámci Unie. Celý text bude k dispozici v členském intranetu.

Směrnice (EU) 2024/825 o „greenwashingu“ (posílení postavení spotřebitelů pro zelenou transformaci prostřednictvím lepší ochrany před nekalými praktikami a lepší informovanosti), přijatá dne 28. února, doplňuje směrnici 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a směrnici ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů (2011/83/EU).

Tato směrnice obsahuje nová pravidla a postupy, které budou mít vliv na to, jak společnosti vytvářejí své komunikační strategie, jak používají environmentální a sociální tvrzení a jak informují spotřebitele o svých udržitelných praktikách. Níže uvádíme rozbor jejího obsahu, hlavních požadavků a dopadu na společnosti.

Cíl směrnice
Cílem této směrnice je zavést nová pravidla, která se budou vztahovat na profesionály (podnikatele), aby spotřebitelé mohli činit udržitelná spotřebitelská rozhodnutí. Tato pravidla se týkají mimo jiné zavádějících ekologických tvrzení (tzv. greenwashingu), zavádějících informací o sociálních charakteristikách výrobků či společností nebo označení udržitelného rozvoje.

Hlavní pravidla upravující komunikaci a reklamu
Zavedení definice „environmentálních tvrzení“
Směrnice zavádí několik nových definic, včetně definice environmentálního tvrzení, která je formulována velmi široce:

• „jakákoli informace či vyobrazení, které nejsou povinné podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, v jakékoli formě, včetně textu, obrazového, grafického či symbolického vyjádření, například označení, názvů značek, názvů společností nebo názvů výrobků, v kontextu obchodní komunikace, a které uvádějí nebo naznačují, že má výrobek, kategorie výrobků, značka nebo obchodník pozitivní nebo nulový dopad na životní prostředí, nebo že poškozují životní prostředí méně než jiné výrobky, kategorie výrobků, značky nebo obchodníci, či že se jejich dopad v průběhu času zlepšil“
  (článek 2 písm. o) směrnice 2005/29).
  Tato široká definice environmentálních tvrzení může zahrnovat tvrzení týkající se změny klimatu, energetické účinnosti, cirkularity, znečištění či biodiverzity a dalších oblastí.

Rozšíření pojmu „nekalé obchodní praktiky“
Pojem nekalých obchodních praktik byl rozšířen tak, aby zahrnoval „environmentální a sociální charakteristiky“ a aspekty spojené s cirkularitou, například odolnost, opravitelnost či recyklovatelnost výrobků a služeb.

Informace, které profesionál (obchodník) uvádí o sociálních charakteristikách výrobku, mohou být považovány za zavádějící.

Při posuzování souladu komunikace s právními předpisy se zohledňuje např.:

• kvalita a férovost pracovních podmínek pro zapojenou pracovní sílu (bezpečnost pracovního prostředí, sociální dialog),
• dodržování lidských práv,
• rovné zacházení a stejné příležitosti pro všechny,
• rovné postavení mužů a žen,
• příspěvek k sociálním či etickým iniciativám (ochrana zvířat)
• Směrnice nově upravuje také veškerá environmentální či „zelená“ tvrzení spojená s cirkularitou výrobku, například udržitelnost výrobku, značky, společnosti nebo služby, a dále podle směrnice spadají do této kategorie také tvrzení týkající se opravitelnosti, recyklovatelnosti nebo udržitelnosti v čase.

Tvrzení o budoucí environmentální výkonnosti
Podle nového článku 6 odst. 2 písm. d) směrnice o nekalých obchodních praktikách budou environmentální tvrzení „týkající se budoucí environmentální výkonnosti, u nichž neexistují jasné, objektivní, veřejně dostupné a ověřitelné závazky stanovené v podrobném a realistickém plánu provádění, který zahrnuje měřitelné cíle s časovým omezením a další relevantní prvky nezbytné pro podporu jeho realizace, jako je přidělení zdrojů, a který je pravidelně ověřován nezávislým odborníkem třetí strany, jehož závěry jsou spotřebitelům zpřístupněny“, považována (po individuálním posouzení) za zavádějící.

Pro budoucí environmentální tvrzení tedy platí, že:

Musí být jasná, objektivní, veřejně dostupná a ověřitelná.
Musí vycházet z podrobného a realistického plánu provádění s měřitelnými a časově vymezenými cíli a s dalšími relevantními prvky (např. přidělení zdrojů).
Musí být pravidelně ověřována nezávislým odborníkem třetí strany a výsledky tohoto ověření musí být zpřístupněny spotřebitelům.
Požadavky na zdůvodnění budoucí environmentální výkonnosti a její ověřitelnost jsou tedy značně zpřísněny. Prostá deklarace záměru přejít k uhlíkové neutralitě nebo k „klimatické neutralitě“ do určitého data už nebude přijatelná, pokud nebude podložena detailním a realistickým odůvodněním.

Do budoucna si musí být společnosti obzvlášť jisté, že splňují tyto přísné podmínky, než učiní jakákoli tvrzení o budoucí environmentální výkonnosti.

Datum vstupu v platnost
Tato směrnice musí být provedena do vnitrostátního práva do března 2026 nejpozději a účinnosti musí nabýt nejpozději do září 2026.

Jakmile bude tato směrnice oficiálně přijata, budeme vás informovat a budeme sledovat její transpozici do právních řádů členských států EU.