Nový slovenský odpadový superzákon (79/2015 Z.z.) má vedle medvědů hnědých řadu dalších bolavých míst. Podle § 27, odst. 18 výrobce obalů, který nemá sídlo nebo místo podnikání na Slovensku, ustanoví na plnění povinností uložených zákonem o odpadech, prostřednictvím zplnomocnění (viz níže), zplnomocněného zástupce, kterým je právnická osoba nebo fyzická osoba podnikatel a která má sídlo nebo místo podnikání na Slovensku. Slovensko bez skrupulí nařizuje celému světu, Číňani již pilně navštěvují kurzy slovenštiny.

Výrobcemi obalů nejsou zejména výrobci obalů

Pod termín „výrobce obalů“ paragraf 54 odst. 1 řadí fyzické osoby – podnikatele a právnické osoby, které:

• užívají obaly na balení zboží nebo plní zboží do obalů a toto (balené) zboží uvádějí na trh pod svou obchodní značkou;
• jsou osobami, pro které se zboží balí nebo plní, a pod jejich obchodní značkou se zboží uvádí na trh;
• uvádějí na trh zboží v obalech (balené zboží) jiným způsobem, než bylo popsáno ve dvou předešlých bodech (zřejmě dovozci baleného zboží);
• jako distributoři provádějí za úplatu nebo bezplatně předání obalu konečnému uživateli na bezprostřední zabalení zboží (asi se jedná o „igelitky“);
• jako distributoři používají obaly na zabalení distribuovaného zboží, nebo části tohoto zboží, nebo na naplnění distribuovaným zbožím;
• uvádějí na trh obaly s výjimkou osob, které dodávají nepoužité prázdné obaly (mohli by to být dodavatelé fólií, do kterých se balí vyčištěné oděvy, nebo přímo čistírny oděvů) osobám uvedeným ve všech bodech výše, nebo osobě, která balí nebo plní zboží na zakázku.

Absurdné?

Zplnomocnění musí být v písemné formě a musí být v rozsahu, který zajistí vstup zplnomocněného zástupce do všech práv a povinností výrobce vyhrazeného výrobku plynoucích mu ze zákona o odpadech. Zplnomocnění se uděluje minimálně na dobu jednoho roku.

Na základě tohoto zplnomocnění jedná zplnomocněný zástupce vlastním jménem a odpovídá za plnění všech povinností uložených výrobci vyhrazeného výrobku.

Je vidět, že § 27 nešetří absurditami, popírá principy jednotného trhu, kde inspekční orgány dohlížejí na činnost firem ve vlastních státech s tím, že regulérně vyrobenému zboží se nemohou klást překážky pro prodej (uvádění na trh) v jiných členských zemích EU. Vřele lze doporučit tvůrcům prostudovat učebnicový příklad - rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) v případě Cassic de Dijon.