Pokud firma uvažuje o přechodu do cloudu, má na výběr jak z několika globálních hráčů, tak i z mnoha lokálních poskytovatelů. I když všichni nabízejí v základu víceméně podobné služby, je dobré se však před finálním rozhodnutím pečlivě rozmyslet, kterému z nich nakonec péči o IT infrastrukturu či data svěřit. A velkou pozornost by firmy měly věnovat zejména tomu, jaké služby jsou v ceně, jaké garance poskytovatel dává, a to jak v podobě servisu, tak i v podobě plnění GDPR.

Důvodem k této obezřetnosti je fakt, že globální poskytovatelé často nabízejí své služby za velmi nízké ceny, což je samozřejmě pro firmy velmi lákavé. Avšak z této prvotní ceny není úplně jasné, co všechno se v ní skrývá a které služby se naopak platí zvlášť. Například někteří poskytovatelé si účtují platby navíc za přenesená data či příplatky za vytížení procesorů vyšší než 10 procent. A i když firma nakonec o těchto podmínkách informace získá, je poměrně těžké dopředu vypočítat, jak bude vypadat koncová částka na faktuře, protože faktory, které ovlivňují vytíženost procesorů, lze dopředu jen velmi těžko predikovat.

Lokalizace serverů i technické podpory je u poskytovatele klíčová

Dalším faktorem, který by firmy neměly při výběru poskytovatele podcenit, je lokalizace data center. Pro malé a střední české firmy sice globální cloud může znamenat o něco nižší provozní náklady než v případě lokálního poskytovatele, ale zároveň se s touto variantou pojí nezanedbatelná rizika. Jedním z nich je například skutečnost, že zákazník nemá dostatečný přehled o tom, kde přesně se jeho data nacházejí a stává se, že ve smluvních podmínkách chybí garance zálohování dat i odpovědnost za vzniklé škody.

Dle GDPR musí každý poskytovatel cloudových služeb mít své servery umístěné v EU, což velcí hráči sice vesměs mívají, avšak naplnění litery GDPR může ohrozit lokalizace jejich záložních datacenter. A vzhledem k nákladům na vybudování těchto center se tak může velmi snadno stát, že zálohy dat a metadata budou nakonec uložená mimo EU. „V rámci eGovernmentu se dokonce zkoumá takzvaný materiální dodavatel, což jsou dodavatelé firewallů, diskových polí a podobně, zda i jimi obsluhovaná data neopouští EU. Jinak řečeno, zkoumá se například to, zda nemá výrobce zákaznickou či technickou podporu v Indii a zda se místní zaměstnanec může či nemůže na data podívat,“ vysvětluje Petr Loužecký, ředitel pro cloudové služby společnosti Algotech a dodává, že ani české datacentrum ale nedokáže postavit hardwarovou infrastrukturu pouze z českých výrobků. Znamená to, že i když má český poskytovatel své servery, záložní servery i všechny zaměstnance lokalizované v EU nebo ČR, vzdálenou podporu pro hardwarovou úroveň má také většinou mimo EU. A pak záleží jen na tom, jak dobře si dokáže poskytovatel ohlídat kdo, za jakých podmínek, a hlavně k jakým datům může mít přístup.

Technická zákaznická podpora ke cloudovým službám

S lokalizací však souvisí ještě jedna důležitá věc, kterou je technická zákaznická podpora ke cloudovým službám. Globální hráči mívají své help či service desky často v různých zemích EU, někdy však zcela mimo unii a zákazník, který potřebuje urgentně vyřešit nějaký technický problém, může narazit nejen na potíže s časovými pásmy, ale i na jazykovou bariéru. Tyto komplikace však u lokálních poskytovatelů nehrozí, pokud mají svou podporu umístěnou v Česku. „Zákazník většinou vůbec netuší, jak problém řešit, proto na technickou podporu volá. Pokud má v ten moment ještě začít komunikovat v angličtině a vysvětlovat někomu na druhé straně planety, co se stalo, může to pro něj být velmi stresující,“ pokračuje Petr Loužecký a dodává, že událost se v drtivé většině nevyřeší jedním telefonem, ale požadavek se řeší postupně třeba s deseti, někdy i dvaceti lidmi, kteří nemívají k dispozici všechny informace z předchozích hovorů. „Proto by právě umístění technické podpory mělo být dalším klíčovým parametrem při výběru poskytovatele cloudových služeb,“ uzavírá.