Česká pobočka společnosti Igepa vznikla již počátkem devadesátých let. Vzhledem k tomu, že je známým dodavatelem materiálů jak pro oblast polygrafie, signmaking i packaging, patří k těm, kteří řešení udržitelnosti mají, tak říkajíc, v popisu práce.

V oblasti Packagingu se společnost specializuje i na průmyslový packaging a obaly pro e-shopy. Nabízí výplňové, uzavírací a fixační materiály, materiály pro transportní balení a profesionální logistiku, zásilkové a poštovní obaly, ale i vývoj obalů a optimalizaci procesů. Ostatně právě z tohoto sortimentu pochází i progressPACK GRASSLINE, který se stal jedním z vítězů letošního Obalu roku. Nejenom oficiální postoj společnosti, ale i svůj vlastní názor na udržitelný rozvoj nám pro SYBA blog sdělil Václav Urban, Ředitel Business Unit Office&Packaging. 

Jaký je váš osobní pohled (či pohled z pozice firmy) na udržitelnost?

VU: Pro skupinu IGEPA je termín udržitelnost velmi důležitý již několik let. A to jak u nabízených materiálů a (nejen) obalových řešení, tak i v rámci chování firmy. Myslím, že stále více a více lidí vnímá udržitelnost jako nedílnou součást našeho života. Co se týká obalových materiálů, tak v rámci udržitelnosti sledujeme celý cyklus obalu od jeho výroby až po jeho likvidaci.

Z našeho pohledu jedním z nejvýznamnějších parametrů je kvalita balení, či obalového řešení. Protože kvalitní obal významně snižuje objem zbytečně vyráběných produktů (z důvodu poškození v důsledku nedostatečného obalu), u kterých je dopad na životní prostředí významně vyšší, než při výrobě vhodného obalového materiálu.

Jaké body v rámci problematiky Udržitelnosti vaše firma v současnosti řeší nebo má v úmyslu řešit?

VU: Neustále rozšiřujeme nabídku materiálů, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Ať už se jedná o recyklované či např. CO2 neutrální produkty. U kancelářských papírů jsme například schopni zajistit kompenzaci uhlíkové stopy, vzniklé při výrobě a dopravě papíru, podporou projektu na ochranu životního prostředí od ekologické organizace ClimatePartner.

Samozřejmě nabízíme produkty, které vznikly v souladu se zásadami udržitelného lesního hospodaření – certifikované FSC nebo PEFC.

I jako firma se snažíme chovat zodpovědně, třídíme odpad, přemýšlíme, kde bychom mohli ušetřit obalový nebo výplňový materiál bez vlivu na kvalitu dodávaného zboží atd.

Snažíme se dbát na energeticky efektivní výrobu, která chrání zdroje a životní prostředí, ideálně z obnovitelných zdrojů. A důležitá je pro nás a naše zákazníky i bezproblémová recyklace námi prodávaných obalů.

Můžete uvést některé konkrétní vaše řešení, na kterém lze udržitelnost demonstrovat?

VU: Jedním z posledních přírůstků v našem obalovém portfoliu je progressPACK GRASSLINE, tedy obaly pro e-commerce vyrobené z travního vlákna. Travní papír minimalizuje potřebu primárních vláken a přitom zachovává veškeré pevnostní parametry. Jeho výroba snižuje poptávku po celulóze ze dřeva, odpadá dlouhá přeprava, protože trávu lze pěstovat v bezprostřední blízkosti papíren. Tím jsou opět výrazně sníženy emise CO2. Navíc je travní vlákno zpracováváno čistě mechanicky, bez přidání vody nebo chemikálií, tzn. energeticky efektivní výrobu, která chrání zdroje a životní prostředí.

Dalším příkladem může být balení z jednoho materiálu, tzv. GO GREEN(ER). Jde o to, že vše, co je k tomuto balení potřeba, vč. etiket či výplňového materiálu, je plně recyklovatelné jako papír.

I v ostatních divizích je udržitelnost tématem a trendem. Např. pro reklamní průmysl nabízíme spoustu materiálů bez PVC, dokonce i výrazně „zelenější“ tiskárny, jejichž inkousty jsou na bázi vody a pryskyřice. Divize Paper&Print má v nabídce např. bariérové lepenky bez PE atd.

Stále se ale snažíme zamýšlet nad celým procesem. A zvažujeme, co je skutečně přínosem. Z jiného úhlu pohledu tak vidíme mnohdy energeticky náročnější zpracování recyklovaného materiálu než toho, který je vyroben z primárních vláken z udržitelných zdrojů. Často nevíme, co recyklát obsahuje – např. různé zbytky, jako je minerální olej, tiskařská barva, laky nebo lepidla tak na rozdíl od kartonu z primárních vláken mohou migrovat třeba do potravin. Takže recyklovaná vlákna ano, ale ne ve všech případech, a ne za každou cenu.

Co by pomohlo (legislativně, sociálně apod.) k lepšímu pochopení a realizaci udržitelnosti v praxi?

VU: Není úplně pravda, že žádný obal je nejlepší pro životní prostředí. U většiny potravinářských výrobků hraje výroba obalů v jejich celkovém dopadu na životní prostředí menší roli: pouze několik procent. Chytré balení snižuje plýtvání potravinami. Jinými slovy, vzdání se obalů nevyřeší environmentální problémy. Místo toho je balení jedním ze způsobů, jak snížit plýtvání potravinami a zbytečné zatížení životního prostředí.

U jednoho z našich „eko“ materiálů pro přímý styk s potravinami jsme i díky diskusi na sociálních sítích narazili na zajímavý fenomén zpracování a recyklace takových obalů v České republice. Materiál sám je plně recyklovatelný a dokonce kompostovatelný. Ale jakmile je kontaminován potravinami, pro což je ale určený, nedá se vlastně u nás nijak správně znovu využít. Do bioodpadu nepatří papír, do popelnice na papír by zas neměl přijít potravinami kontaminovaný materiál. U našich severských kolegů mají toto lépe ošetřené, legislativně i procesně.