Za seminářem s honosným názvem Obalový zákon komplexně, který se uskutečnil 5.3.2015 v prostorách pražského JABOKu, se v podstatě skrývá porovnání požadavků plynoucích z české a ze slovenské environmentální obalové legislativy. Změny české obalové legislativy jsou ve srovnání se situací před rokem mírné a omezily se na zvyšování procent recyklace (a dalších způsobů využití) obalových odpadů a v podstatě je ticho před bouří: Interserohu (zatím) autorizace k výkonu AOS (Autorizovaná obalová společnost; v současné době: EKO-KOM a.s.) udělena nebyla. Zdánlivě je na Slovensku také klid a proti očekávání radikální změny nenastaly a do konce roku 2015 se pojede dle stávajících pravidel.
Slovenský odpadový superzákon
Nicméně klid Slovensku je také klidem před bouří, situace je pod pokličkou podstatně dramatičtější: odpadový superzákon, který spolkl i slovenský obalový zákon probíhá v těchto dnech schvalovacím procesem. RNDr. Michal Sebíň, PhD. “oprávnená organizácia (OO)“ NATUR-PACK informoval o základních rysech navrhované změny zákona o odpadech. Bohužel navrhovaná implementace obalového zákona je provedena cestou pohodlnou pro úředníky předkládajícího ministerstva, formálně je to jakýsi přílepek, se svými vlastními definicemi, podobně jako ostatní sekce tohoto odpadového superzákona. Chybí sjednocení pojmů a definic.
Ačkoli je navrženo zrušení Recyklačního fondu (RF), samotné komodity spadající nyní pod kuratelu RF zůstávají viset i v návrhu nového zákona. Silně se zkomplikuje, ne-li přímo znemožní individuální plnění povinností spojených s využitím a recyklací obalových odpadů.
Ing. Vlado Volek, SYBA, se zaměřil na porovnání klíčových rozdílů české a slovenské obalové legislativy. V Česku je obecně akceptována ve spojení s pojmem obal ve smyslu obalového zákona nutnost spojení s prodejní jednotkou, tj. utvoření prodejní jednotky nebo seskupení jednotek nebo ulehčení při přepravě jednotky či jednotek a proto například pytle na odpadky, svačinové sáčky (ve kterých dává maminka dětem svačinu do školy) nebo plastové krabičky na uchování jídla v lednici nejsou obaly ve smyslu zákona o obalech. Na Slovensku je zvykem i sáčky na svačinu nebo výše zmíněné krabičky za obaly považovat.
Diametrálně rozdílný pohled je na některé povinné osoby. Shoda v českém i slovenském chápání je u domácích výrobců baleného zboží.
Český výrobce baleného zboží je z pohledu českého obalového zákona povinnou osobou.
Český dovozce (tj. v ČR registrovaná firma, účastník celního řízení) baleného zboží je z pohledu českého obalového zákona povinnou osobou.
Český distributor (tj. v ČR registrovaná firma, která prodává na českém území zboží vyrobené v jiné členské zemi EU) baleného zboží je z pohledu českého obalového zákona povinnou osobou.
Slovenský výrobce baleného zboží je z pohledu slovenského obalového zákona povinnou osobou.
Dovozce baleného zboží na Slovensko je z pohledu slovenského obalového zákona povinnou osobou. Na Slovensku se ustálil názor, že dovozcem je ten, kdo v době přechodu zboží slovenskou hranicí zboží vlastní. Analogicky to na Slovensku je vnímáno i pro přepravu zboží z jiné země EU.
Shodné pojetí je pouze v případě českého a slovenského výrobce baleného zboží.
Harmonizované technické normy
Zatímco povinná osoba v Česku může řešit otázku prevence, nebezpečných látek a vybraných těžkých kovů dle harmonizovaných technických norem, na Slovensku dle těchto technických norem povinná osoba postupovat musí.
Dá se říct, že slovenský požadavek kladoucí povinnost postupovat dle technických norem je v rozporu s evropským nahlížením na používání technických norem.
.
